Blog

Když umění potká historii: Moje první renovace staré truhly

Moje vernisáž v chrudimské restauraci "Na sklepích" pro mě nebyla jen úžasnou příležitostí představit svou tvorbu, ale přinesla mi i něco zcela nového a nečekaného. Dostala jsem totiž nabídku, která mě okamžitě nadchla: možnost zrenovovat starou truhlu.

Přeměna starého nábytku mě vždy lákala. Je to proces, při kterém dávám předmětům s duší druhou šanci. I když jsem cítila zdravý respekt, rozhodla jsem se tuto výzvu přijmout a pustila se do práce.

Cesta k nové podobě

Když jsem si truhlu vyzvedla, věděla jsem, že to nebude jen o estetice, ale i o pořádném kusu práce. První kroky byly spíše "záchranné":

1. Broušení: Celou truhlu jsem důkladně zbrousila, abych se zbavila starých nánosů.

2. Boj s červotočem: Bohužel byla truhla poměrně dost napadená červotočem. Vyzbrojila jsem se speciálním přípravkem a truhlu pečlivě namořila, abych tyto "potvory" zlikvidovala a dřevo ošetřila.

3. Tmelení: Poté přišlo na řadu vyrovnání děr. Tmelu na dřevo jsem spotřebovala požehnaně, ale výsledek po zaschnutí a opětovném přebroušení stál za to. Povrch byl připraven.

Kouzlo patiny

Jakmile byla truhla technicky v pořádku, přišla ta zábavnější část – samotné tvoření. Pro tento projekt jsem sáhla po svých oblíbených křídových barvách Annie Sloan, se kterými se mi vždy skvěle pracuje.

Dohoda zněla jasně: vytvořit krásnou patinu. Vrstvila jsem tedy dvě barvy přes sebe a trpělivě si hrála s technikou, dokud se neobjevil ten správný, autentický vzhled. Bylo fascinující sledovat, jak se pod mýma rukama starý, zničený kousek nábytku mění v originální doplněk s příběhem.

Když se z růží náhle stanou máky

Po zaschnutí barev jsem se nadšeně pustila do malování. Byla jsem tak zabraná do tvorby, že se mi úplně vypařilo z hlavy, co bylo původním zadáním. Vánoce byly v plném proudu, hlava plná jiných myšlenek, a tak se stalo to, co se stát nemělo – místo dohodnutých vlčích máků jsem s radostí malovala růže. :D

Když jsem byla hotová, cítila jsem se skvěle a výsledek se mi moc líbil. S napětím jsem tedy poslala fotku klientce. Přišla okamžitá a velmi upřímná zpětná vazba: "Růže jsou sice krásné, ale divoké máky a šípky by přece jen mnohem lépe souzněly s mou duší."

V tu chvíli mi to došlo! Cítila jsem se trochu rozpačitě, ale na druhou stranu – v umění se přece nic neděje, všechno je cesta. Klientka měla naprostou pravdu, a i když mi růží bylo trochu líto, věděla jsem, že se musím vrátit k původnímu plánu.

A tak začala "druhá směna". Vzala jsem štětce a barvy znovu do ruky, abych růže přeměnila na luční krásu. Musím uznat, že jakmile se na truhle objevily první červené okvětní lístky máků a drobné šípky, všechno do sebe konečně zapadlo. Bylo to přesně ono – ta divokost a něha v jednom, která k majitelce truhly prostě patří. Tato "chyba" mě vlastně naučila, že někdy je potřeba se na chvíli zastavit, přehodnotit směr a nechat věci dozrát do té správné podoby.