Petra Dadíková: Barvy, které mají vlastní život

Lukáš Baše31.12.2025

Petra Dadíková je malířka, která nepotřebuje složitě vysvětlovat, co ji k tvorbě vede – stačí se podívat na její obrazy. Jsou plné barev, energie a pohybu. Člověk má někdy pocit, že z plátna něco vyráží směrem ven, jako kdyby barvy měly vlastní vůli. Přitom její cesta k malování nebyla nijak naplánovaná.

Mezi květinami, kde všechno začalo

Petra vyrůstala v domě, kde bylo pořád živo. Ne jenom díky rodině, ale i díky květinám, které její maminka milovala. Byly všude – na zahradě, v kuchyni, v chodbě. S každým ročním obdobím se měnily barvy, nálady i celá atmosféra domu. V tomhle prostředí si Petra už jako dítě začala všímat věcí, kterým ostatní nepřikládali pozornost: jak se světlo láme na okvětních lístcích, jak se vedle sebe chovají různé odstíny nebo jak jedna barva dokáže ovlivnit druhou.

Později zamířila ke scénografii. Tahle zkušenost jí dala cit pro prostor, světlo a kompozici. Na čas se ale od tvorby vzdálila – život plynul jinudy. Jenže některé věci v člověku zůstávají, i když si toho zrovna nevšímá.

Když se člověk k tvorbě prostě vrátí

Během mateřství se Petra ke štětcům vrátila. Zprvu nenápadně, spíš z potřeby "dělat něco svého". Jenže stačilo pár večerů a bylo jasno. Malování ji pohltilo tak, že už nešlo přestat. Sama o tom mluví jednoduše: je to pro ni závislost. Když má rozmalovaný obraz, nedokáže ho odložit, dokud neucítí, že je hotovo.

Někdy ji to popostrčí i k tomu, že vstane brzy ráno, ještě než se dům probudí, a jde pokračovat. Ne z povinnosti – z vnitřního tlaku, že ten obraz "už chce ven".

Květiny, abstrakce a kutění s barvami

Květiny jsou pro Petru tématem, ke kterému se stále vrací. Nejde o botanicky přesné malby, ale o emoce. O energii, která z květin vychází, když se na ně člověk dívá déle než jen dvě vteřiny.

Vedle toho se ale čím dál víc pouští i do abstrakce. Ta jí dává volnost – může vrstvit, míchat, zkoušet, předělávat. Pracuje s akrylem, olejem a často používá zlaté pásky Golden Leaf, které obrazům dodávají jemný, ale výrazný detail. Je to takový podpis, který není okázalý, ale když ho člověk jednou pozná, už si ho všimne vždycky.

Petřiny obrazy mají společnou jednu věc: působí pozitivně. Ne prvoplánově sladce, ale živě. Je v nich tah na barvu, na dynamiku a na pocit, který zůstane i poté, co se člověk od obrazu vzdálí.